Islám sice považuje člověka za „chalífu“ (ochránce a správce) Země, zároveň mu však ukládá hlubokou odpovědnost vůči všem ostatním živým bytostem ve vesmíru. Ačkoli je pojem práv zvířat v moderním světě relativně novým jevem, islámská tradice již od 14. století nahlíží na zvířata nikoli pouze jako na „zdroje“, ale jako na živé bytosti, které si zaslouží úctu a mají svá práva.
V islámském myšlení nejsou zvířata bezduchými bytostmi, které existují pro libovolné využívání lidmi. Naopak, mají stejně jako lidé své vlastní sociální řády, jazyky a společenské struktury. Svatý Korán tuto skutečnost představuje z velmi působivého univerzálního úhlu pohledu.
„Není na zemi žádného zvířete ani ptáka, který by létal na dvou křídlech, aby (i oni) nebyli jako vy společenstvím. V Knize jsme nic nevynechali. Poté budou shromážděni před svým Pánem.“ (En’âm, 38)
Tento verš ukazuje, že ekologická rovnováha a práva zvířat jsou pod božskou zárukou. Porušení práva zvířete ve skutečnosti znamená porušení práva „společenství“, které stvořil Alláh.
Podle islámu má každá bytost ve vesmíru svůj vlastní vztah ke Stvořiteli. I zvířata jsou součástí tohoto duchovního ekosystému a velebí Alláha způsobem, který odpovídá jejich fıtrat (přírodnímu uspořádání).
„Copak nevidíš, jak Alláha velebí ti, kteří jsou na nebesích i na zemi, i hejna ptáků? Každý z nich zná svou modlitbu a svou chválu. Alláh dobře ví, co činí.“ (Núr, 41)
Tento pohled vybízí muslimy k hluboké pokoře vůči přírodě a zvířatům. Ať už je to pták letící na nebi nebo mravenec kráčející po zemi, každý z nich je součástí božského vzpomínání a už jen proto si zaslouží úctu.
Korán poukazuje na užitky, které zvířata přinášejí lidstvu, a učí, že tento vztah by neměl být založen na vykořisťování, ale na vděčnosti a soucitu.
„On stvořil i zvířata. V nich jsou pro vás zdroje tepla a mnoho užitku. Některá z nich také jíte. Je pro vás krásou (a potěšením), když je večer přivádíte a ráno je pouštíte.“ (Nahl, 5–6)
Výraz „krása a potěšení“ v těchto verších je velmi pozoruhodný. Zvířata nejsou pouze nástroji, z nichž se těží maso, mléko nebo síla; jsou zároveň estetickými bytostmi a lidskými společníky na tomto světě. Toto vědomí „svěřeného daru“ dosáhlo vrcholu také v činech našeho Proroka Muhammada (s.a.v.). Zpráva o člověku, jemuž byly odpuštěny hříchy za to, že dal napít žíznivému psovi, nebo zákaz lovu zvířat pro potěšení (sportovní lov), jsou základními kameny této civilizace soucitu.
Islám rozšiřuje pojem spravedlnosti tak, že již není pouze pojmem mezi lidmi, ale zahrnuje všechny živé bytosti. Trápení zvířat, jejich přetěžování nad rámec jejich schopností, bití do obličeje nebo jejich používání jako terče je v islámu kategoricky zakázáno. Poselství islámu ohledně zvířat je jasné: Buďte milosrdní k těm, kteří jsou na zemi, aby i ten, který je na nebi, byl milosrdný k vám. V tomto náboženském systému není ochrana mravenčího hnízda či projev soucitu vůči ptáku pouhým dobrým skutkem, ale samotným získáním přízně Stvořitele.