Uctívání (ibadet) znamená „poslouchat, podrobit se, sloužit, projevovat pokoru, uznat za božstvo“. Jako náboženský termín označuje „vědomé podřízení spojené s činy a úmyslem, které přináší odměnu (sevap) a vyjadřuje úctu a blízkost k Bohu“. Uctívat Boha je nejvyšší formou poslušnosti a projevování úcty. V Koránu se uvádí, že lidé byli stvořeni k tomu, aby uctívali Boha (Záriját, 51/56) a že všichni proroci vyzývali lidi k uctívání Boha (Bakara, 2/83).
Pojem uctívání se v Koránu používá v různých významech, jako jsou: jednota Boha (tevhid) (Nisá, 4/36), poslušnost (Bakara, 2/172), modlitba (duá) (Mumin, 40/60), pokora (Fátihá, 1/5), víra a dobré skutky (iman a salih amel) (Nisá, 4/172-173), oslavování Boha a klanění se Mu (tesbih a secde) (Araf, 7/206) a poznání Boha (marifet) (Záriját, 51/56). Na základě těchto významů lze uctívání chápat jako věrné plnění Božích příkazů, dodržování zákazů a respektování Božích hranic.
Aby mohl být nějaký čin považován za uctívání, musí být proveden s vírou, úmyslem (niyet) a upřímností (ihlas). Uctívání by mělo být vykonáváno pro Boží potěšení (Allah rızası) a v souladu s islámem.
Z hlediska praktického rozdělení se uctívání dělí na čtyři skupiny:
a) Srdcem vykonávané uctívání: Víra, upřímnost, úmysl, rozjímání (tefekkür), poznání Boha (marifet), trpělivost (sabır) a bohabojnost (takva).
b) Tělem vykonávané uctívání: Modlitba (namaz), půst (oruç), oslavování Boha (zikir) a modlitba (duá), dobro vůči rodičům, dobré chování k lidem a udržování rodinných vazeb (sıla-i rahim).
c) Uctívání majetkem a bohatstvím: Almužna (zekát), dobročinnost (sadaka), pomoc příbuzným a chudým, vynakládání prostředků na Boží cestě (infak).
d) Uctívání spojené s majetkem i tělem: Pouť do Mekky (hac) a úsilí na Boží cestě (cihat).
Zdroj: https://kurul.diyanet.gov.tr/Cevap-Ara/126/ibadet-ne-demektir-ve-kac-kisma-ayrilir
