BOŽSKÉ VEDENÍ PRO LIDSTVO: PROROCTVÍ
Stvořitel, vlastník a vládce veškerého vesmíru, Všemohoucí Bůh, určil člověka za svého zástupce na tomto světě, jenž je částí nekonečného vesmíru, kterou nazýváme Země. Člověku dal schopnost poznávat, myslet a chápat, rozlišovat mezi dobrem a zlem, rozhodovat se a jednat podle své vůle. Obdařil ho pravomocemi a poskytl mu svobodu, aby byl jeho místodržitelem na zemi.
Na světě existují dvě základní cesty, mezi nimiž se člověk může svobodně rozhodovat: cesta Pravdy (Hak), která je cestou Boží, a cesta falešnosti (Batıl), která je cestou Satanovou. Aby člověk mohl nalézt správnou cestu – Pravdu, Bůh seslal lidem božská poselství a proroky, kteří byli z nich samých vybráni, aby tato poselství předávali a zároveň je svým vlastním životem ukazovali. Pokud si člověk vybere první cestu, nalezne na tomto světě klid a mír a v posmrtném životě dosáhne věčného štěstí v ráji. Pokud si však vybere Satanovu cestu, bude na tomto světě čelit utrpení a v posmrtném životě bude potrestán věčným utrpením v pekle. Použití této svobodné volby ve prospěch Boha se nazývá islám.
Vládce vesmíru umístil lidstvo na tento svět s tímto učením. První lidé (Adam a Havva) obdrželi příkazy, jak mají na zemi žít. Tito první lidé nepřišli na svět v temnotách nevědomosti, ale byli naopak vybaveni znalostmi a věděli některé pravdy. Naučili se pravidla života, jejich způsob života byl poslušnost Bohu, tedy islám. Své potomky také vedli k tomu, aby byli „muslimy“, tedy poslušní vůči Bohu.
Bohatství islámu vždy pocházelo ze dvou zdrojů: Božího slova a Božích proroků (Bůh s nimi buď spokojen). Tito proroci nebyli Bohem vysláni jen proto, aby hlásali jeho slovo a vysvětlovali jeho příkazy, ale také aby ukázali, jak se tyto příkazy uplatňují a jak mohou být příkladem pro ostatní. Prvním prorokem, kterého Bůh seslal na zemi, byl Adam a posledním prorokem byl Muhammad.
Proroci zmínění v Koránu jsou následující:
Adam (a.s.), Idrís (a.s.), Nuh (Noe) (a.s.), Húd (a.s.), Sálih (a.s.), Ibráhím (Abrahám) (a.s.), Ismá’íl (Izmael) (a.s.), Lút (Lot) (a.s.), Ishák (Izák) (a.s.), Jákúb (Jákob) (a.s.), Júsuf (Josef) (a.s.), Ayyúb (Job) (a.s.), Šu’ayb (a.s.), Músá (Mojžíš) (a.s.), Hárún (Áron) (a.s.), Dáwúd (David) (a.s.), Sulejmán (Šalomoun) (a.s.), Dhu’l-Kifl (a.s.), Ilyás (Eliáš) (a.s.), Elíša (a.s.), Júnus (Jonáš) (a.s.), Zakarjáš (Zacharjáš) (a.s.), Jahjá (Jan Křtitel) (a.s.), Ísa (Ježíš) (a.s.), Muhammad (s.a.v.).
Kromě nich jsou v Koránu zmíněni také Uzajr, Luqmán a Dhu’l-Qarnajn, u nichž však není jasné, zda byli proroky.
Proroci byli pověřeni nejen šířit Boží poselství, ale také napravovat nedostatky v lidském životě a dohlížet na jednotlivce a společnost, aby byly naplněny cíle stanovené Koránem. Tyto dva prvky jsou natolik propojené, že jejich oddělení znemožňuje pochopení skutečné podstaty víry i nalezení správné cesty.
Člověk může i dnes dosáhnout islámu ze stejných dvou zdrojů: Božího slova, které je nyní obsaženo pouze v Koránu, a životopisu proroka Muhammada, který je zaznamenán v jeho životě a výrocích (hadísech).
Jak v minulosti, tak dnes může člověk dosáhnout pochopení islámu pouze tím, že porozumí Koránu skrze Muhammada a Muhammadovi skrze Korán. Ti, kdo pochopí oba tyto zdroje v jejich vzájemném propojení, mohou porozumět i islámu. Pokud ne, nemohou pochopit ani víru, ani najít správnou cestu.
Úloha Koránu a proroka Muhammada je stejná, protože sdílejí stejný cíl. Naše skutečné pochopení obou závisí na pochopení tohoto cíle a poslání. Pokud se na tuto skutečnost zapomene, Korán se stane pouhou sbírkou slov a život proroka Muhammada pouze řetězcem událostí.
Zdroj: Maududi, Tawheedova zápasu v historii a život proroka Muhammada.