V islámské víře je čistota (tahára) mnohem více než každodenní zvyk; je to první krok k postavení se před Boha (Alláha). Z tohoto důvodu je pro přijetí uctívání nutné, aby tělo, oděv a místo, kde se vykonává modlitba, byly čisté. Svatý Korán jasně ukazuje fyzický i duchovní rozměr čistoty následujícím veršem:
„…Bůh miluje ty, kteří se často kají, a ty, kdo se očisťují.“
(Súra Al-Baqara, verš 222)
V islámu se čistota dělí na dvě části:
Vnější čistota:
Čištění těla, oděvů a životního prostředí od nečistot a špíny.
Vnitřní čistota:
Očišťování srdce od špatných myšlenek, pýchy a závisti.
Muslimové se před pěti denními modlitbami obvykle obmyjí (wudu / abluci). Abluce je symbolické a fyzické očištění vodou. Tento rituál pomáhá člověku odtrhnout se od chaosu světa a vstoupit do stavu duchovního soustředění.
V Koránu je jasně uvedeno, jak se má abluci provádět:
„Vy, kdo věříte! Když se chystáte k modlitbě, umyjte si tváře, ruce až po lokty, potřete si hlavy a umyjte si nohy až po kotníky…“
(Súra Al-Ma’ida, verš 6)
Základní kroky abluci:
Záměr a ruce:
Proces začíná záměrem (níja / niyyah) a umytím rukou.
Ústa a nos:
Ústa a nos se očistí vodou (zajišťuje svěžest a hygienu).
Tvář:
Umyje se celá tvář.
Ruce:
Ruce se umyjí společně s lokty.
Hlava a uši:
Hlavu se přetře vlhkými rukama (masah) a uši se očistí.
Nohy:
Nohy se umyjí společně s kotníky.
Podle islámu je voda zdrojem života a největším prostředkem očisty. Pokud však není voda k dispozici, používá se tejmum – symbolické očištění čistou zeminou, což zdůrazňuje důležitost záměru. To ukazuje, že cílem čistoty v islámu není jen „mokrý povrch“, ale získání disciplíny fyzické i duchovní očisty.
